Historie Chelsea
1. 11. 2006
HISTORIE CHELSEA
Roku 1896 koupil obchodník s nemovitostmi Gus Mears atletické hřiště na Stamford Bridge a poté i sousedící rozlehlou trhovou zahradu jakožto základ pro fotbalový stadión, který zde chtěl postavit. Společnost The Great Western Railway mu předložila atraktivní nabídku ke koupi plochy za účelem těžby uhlí a následné výstavby tovární vlečky. Pan Mears to zvažoval, ale za pár dní se sešel s architektem fotbalových tribun a vyměřili hřiště. Ale dokonce ani v této fázi se neuvažovalo o utvoření nového fotbalového klubu. Hrací plocha totiž byla nabídnuta týmu Fulhamu pro jejich domácí zápasy za 1 500 liber ročně. Mužstvo Fulhamu se však na Stamford Bridge nakonec nepřestěhovalo, zmíněná suma prý byla příliš vysoká. Mearsův přítel, finančník F.W. Parker, Gusovi tedy navrhl postavit si svůj vlastní tým, který by se časem stal nejlepším v zemi. Gusu Mearsovi se nápad zamlouval a souhlasil - odtud se začínají psát dějiny FC Chelsea.
V roce 1905 byla podána žádost o připojení do Jižní Ligy, avšak po protestech Fulhamu, Tottenhamu a řady jiných klubů, byla zamítnuta. Nakonec byla Chelsea po dlouhých diskusích přijata a mohlo tak dojít k podepsání smluv s prvními hráči. Díky síle angažovaných fotbalistů, novému hřišti a osobnosti F.W. Parkera byla Chelsea zařazena do Druhé Divize - už za dva roky se však londýnskému klubu podařilo postoupit nejvyšší První Divize. Tam se Chelsea významněji neprosadila, a tak největším úspěchem předválečné éry zůstává účast ve finále FA Cupu, které vyhrál poměrem 3:0 Sheffield United. V meziválečných letech se v modrém dresu objevilo velké množství hvězdných hráčů, např.Hughie Gallagher, George Mills, Harry Wilding, Jack Harrow, Vic Woodley, Ben Baker. Jeden čas byli dokonce všichni fotbalisté útočné vozby (tehdy pětičlenné) reprezentanti, přesto ale moc důvodů k oslavám zaplněné ochozy na Stamford Bridge neměly (2x účast v semifinále FA Cupu a třetí místo v První Divizi).
I po válce se Chelsea marně snažila získat nějaký ten triumf. Přitom dobrých hráčů bylo opět dost - Tommy Laxton, Len Goulden, Danny Winter, Billy Hughes, Roy Bentley a jiní. Obrat nastal v roce 1955, kdy Chelsea vyhrála ligu. Díky předvídavosti a dobrému odhadu Teda Drakea a Dickieho Fosse a výbornému scoutingu Jimmyho Thompsona se na Stamford Bridge dostala řada mladých hráčů, kteří si zde během pár let udělali jméno a stali se oporami mužstva, například Jimmy Greaves či Ron Tindall. Příchod Tommyho Dochertyho dal vzniku novému plodnému období. V roce 1963 se Chelsea okamžitě vrátila zpět do První Divize a v následujících devíti ročnících sahala po metách nejvyšších (sled umístění v tabulce: 5., 3., 5., 9., 6., 5., 3., 6. a 7. ). Mezitím v roce 1965 se Blues mohli radovat ze zisku Ligového Poháru a o šest let později triumfovali v Poháru Vítězů Pohárů. Fotbalistům Chelsea se v této éře mimo jiné dařilo i v FA Cupu (dvakrát se probojovali do semifinále, stejně tak do finále, z nichž to v roce 1970 bylo vítězné). Základními pilíři tohoto týmu byli Peter Houseman, Bobby Tambling, Ron Harris, Peter Osgood nebo legendární brankář Peter Bonnetti. Osmdesátá léta nebyla zdaleka tak radostná. Manažer John Neil musel dokonce zachraňovat topící se Chelsea ze dna tabulky Druhé Divize a svými chytrými transfery tak položil základy nového týmu (mj. Nevin, McLaughlin, Speedie, Dixon, Spackman, Niedzwiecki), který v roce 1984 vyhrál druhodivizní titul a postoupil opět mez